Jak na úklid v domácnosti, aby nezatěžoval naše záda? Správná technika provedení běžného úklidu je důležitá!

Běžný úklid domácnosti může být pro jednoho hračka, ale pro druhého může znamenat namáhavou fyzickou práci, kterou nelze podceňovat. Správná technika provedení prací v domácnosti je velmi důležitá zejména v případě zdravotních problémů v oblasti zad, beder, horních a dolních končetin. Pokud nemáte možnost objednat si paní na úklid na pravidelný úklid vaší domácnosti, dáme vám pár tipů, jak si byt uklidit a zbytečně svoje záda nezatěžovat:

Při luxování:

Narovnejte se a vždy mějte jednu nohu nakročenou. Jedině tak Vás nebudou bolet záda.

Při mopování:

Narovnejte se a pracujte s mopem tak, že jednou rukou držíte pevnou násadu v úrovni pasu a druhou horní konec násady. Stírejte podlahu v „osmičkách“! Na mop netlačte!

Při žehlení:

Je důležité, abyste si nastavila správnou výšku žehlicího prkna. Mělo by být v takové výškové úrovni, abyste se k žehlicímu prknu neskláněla. Nezapomeňte ani na postavení těla. Jedna noha by měla být nakročená – v této poloze automaticky narovnáte záda.

A pokud vám zdraví úklid domácnosti neumožňuje nebo vás zkrátka doma uklízet nebaví, objednejte si profesionální hospodyni.

Je opravdu nutné při úklidu bytu používat dezinfekční přípravky? Můžeme si úklidem ničit zdraví?

Doufejme, že nejhorší vlnu epidemie máme za sebou. Možná jste si zvykli během posledních měsíců na všudypřítomnou desinfekci, ale je opravdu nutné používat při úklidu bytu tak často dezinfekční přípravky?

Možná máte pocit, že když nebudete denně svoji domácnost dezinfikovat v rámci pravidelného běžného úklidu, ohrozíte zdraví své i celé rodiny. Ale pozor – dezinfekce domácnosti by měla být pouze výjimečným doplňkem úklidu.
Pokud si pozorně prostudujete složení čisticích prostředků k odstranění plísní a bakterií, jsou to dost často chemikálie, které jsou toxické (například fenol nebo chlornan sodný) a  tak mohou v nevhodném spojení s jinými úklidovými prostředky reagovat a vytvářet zdraví škodlivé výpary!

Naše hospodyně používají dezinfekční prostředky pouze na dotykové plochy (např. kliky, vypínače atd.) a vždy na již předem vyčištěné plochy.

Chcete mít doma uklizeno, ale obáváte se do svého domova vpustit cizí osobu? Vybírejte pečlivě. Co by měla splňovat profesionální hospodyně se dozvíte v našem článku.

Práce hospodyně neznamená pouze fyzickou práci jako je běžný úklid bytu nebo domu, nakupování, vaření, žehlení a další, ale také obsahuje řadu prvků, které v sobě obsahují složku psychologickou.

Pracoviště hospodyně se zkrátka od ostatních pracovišť zásadně liší. V dílně, kanceláři, obchodě a jinde jsou všichni pracovníci, nadřízení i podřízení, vůči svému pracovišti ve stejném postavení. Mají k tomuto prostoru stejný vztah právě jen jako k pracovišti.  Hospodyně nebo paní na úklid chcete-li, pracuje v prostorách, které jsou pro majitele domovem. Vstupuje do intimního prostředí, a proto její chování musí být přizpůsobeno podmínkám, které takovýto intimní prostor vyžaduje. Domov je pro nás místem bezpečí, místem práce i odpočinku, místem, ve kterém žijeme se svými nejbližšími, místem, které je částí naší osobní identity.

Právě proto je vstup hospodyně do domácnosti citlivá záležitost. Klient samozřejmě chce, aby hospodyně v jeho domácnosti pracovala, zároveň však podvědomě vnímá její přítomnost jako cizorodý prvek a někdy se to může nechtěně projevit např. v určité podrážděné reakci nebo snaze přece jen před hospodyní uchránit určitá soukromá místa.

Profesionální hospodyně si musí být této zvláštnosti svého povolání vědoma a její chování proto musí být citlivé, nevtíravé, nevnucující. Nesmí svou vlastní osobností ovládnout prostor a vnucovat svůj pohled, své názory, své postupy. Naopak musí vnímavě sledovat, co vlastník domácnosti preferuje, jaký způsob práce je mu příjemný, jak má např. uloženy věci a toto vše respektovat. Hospodyně tak pečuje o domov klienta nikoliv o domov svůj.

Adaptace dítěte v kolektivu aneb jak pomoci dítěti zvládnout dny bez maminky

Následující článek sepsala chůva z pražské dětské skupiny Cherrytree, která přišla na naši oblíbenou přednášku s názvem Adaptace dítěte v kolektivu aneb jak pomoci dítěti zvládnout dny bez maminky. Návod jak pomoci dítěti zvládnout první dny bez maminky je zde pro každého rodiče, ale i pro chůvy, které tuto přednášku nemohly navštívit. Děkujeme za sdílení a přejeme příjemné čtení.
Ne nadarmo se říká, že začátky jsou těžké. Není tomu jinak ani v případě nástupu Vašeho dítěte do dětské skupiny. Nové prostředí plné neznámých lidí může způsobit stres nejen dětem ale i jejich rodičům. Děti v období adaptace trápí pocity bezmoci, strachu ze samoty a opuštění, nechuť k jídlu nevyjímaje. Rodiče se necítí o nic lépe. Mají o své děti obavy, mnohdy se dostaví výčitky a nedůvěra v prostředí i v sebe sama. Doba úspěšného zadaptování je, stejně jako člověk samotný, individuální. Může trvat několik dní nebo i několik týdnů. V následujících řádcích se dočtete, jak můžete Vy jako rodiče Vašim ratolestem toto období usnadnit.

Před nástupem

Mějte na paměti, že z Vás Vaše dítě dokáže vycítit jakoukoliv emoci. Pokud si budete nejistí nebo si vyčítat, že jste se rozhodli pro dětskou skupinu, místo abyste s ním byli doma, můžete nevědomky posílit jeho negativní reakci. Zkuste se psychicky připravit na to, že bude zpočátku plakat. Je to zcela normální a přirozená součást adaptace. Několik týdnů před nástupem do skupinky nechejte Vaše dítě hlídat příbuznými, aby si postupně zvykalo na Vaši nepřítomnost. Zakomponujte do večerních pohádek příběhy o školce. Vyprávějte, jak si zde všechny děti spolu hrají, bez rodičů. Vysvětlete mu, že v brzké době začne navštěvovat podobnou skupinu a seznamte ho s aktivitami, kterých se zde bude účastnit. Zmiňte i konkrétní činnosti, které má Vaše dítě rádo jako například hraní si s autíčky, houpání se na houpačce či zpívání oblíbených písniček a nezapomeňte o těchto oblíbených činnostech posléze říct i jeho chůvě. V neposlední řadě je také dobré zvážit konkrétní období nástupu do skupiny. Přestěhování se do nového města či narození sourozence a další velké změny mohou období adaptace znesnadnit a prodloužit.

Během adaptace

Naplánujte si ráno tak, abyste vše stíhali. Ranní stres rozhodně nepřispívá k pozitivní náladě, kterou byste měli před cestou do skupiny mít. Doma určitě nezapomeňte oblíbenou hračku, která bude Vašemu dítěti v novém prostředí poskytovat pocit bezpečí. Při loučení buďte obzvláště silní. Loučení probíhá vždy v šatně a nikdy by se nemělo zbytečně srdceryvně protahovat. Stále myslete na to, že počáteční fáze je přirozeně doprovázená pláčem. Pokud si Vaše dítě pláčem vynutí odchod domu, období adaptace bude s největší pravděpodobností opět prodlouženo. Řekněte mu, v kolik si ho daný den vyzvednete a stanovený čas dodržte. Jestliže si pro něj přijdete místo před obědem odpoledne, můžete tím narušit jeho důvěru. Pro děti mladší 4 let existuje tzv. časová osa s obrázky, na které lze krásně vysvětlit jednotlivé denní aktivity. Takto staré děti ještě nechápou koncept a posloupnost času, přemýšlí pouze symbolicky, a díky obrázkům tak snadněji pochopí kdy, přesněji řečeno po jaké konkrétní činnosti, si je rodiče vyzvednou. Jak již bylo zmíněno výše, nechuť k jídlu je přirozenou reakcí na změnu, neměli byste tedy doma podceňovat přípravu odpolední svačiny či večeře. Stejně tak byste měli po příchodu zvolit spíše klidový režim vzhledem k možné únavě dítěte. Následně je nutno podotknout, že jakákoliv delší pauza jako například nemoc či prázdniny může odstartovat proces adaptace nanovo. Avšak nezoufejte. V tomto případě děti většinou brečí pouze při odchodu jejich rodičů a po zavření dveří již kráčí radostně ke své oblíbené hračce či kamarádovi. Poslední rada na závěr: buďte trpěliví a hlavu vzhůru! Ať už je toto období sebevíc náročné, Vaše dítě ho rozhodně zvládne a dřív nebo později se ve skupině začne cítit jako doma.

Zuzana Bohuslavická