Úklid domácnosti

Úklid domácnosti

Hlídání dětí

Hlídání dětí

Kurzy pro hodpodyně

Kurzy pro hospodyně

Odborné přednášky

Odborné přednášky

Kurzy pro chůvy

Kurzy pro chůvy

Zkoušky z profesní kvalifikace

Zkoušky z profesní kvalifikace

Tipy pro Vás

Co je montessori aneb přirozenost nemůže být alternativou

Většině lidí se při vyslovení slova montessori vybaví „alternativní vzdělávací směr“ nebo drahá soukromá školka. Rámec Montessori ale není limitován a určen jen pro malé děti. To je velký omyl.

Montessori nabízí přístup k životu pro děti až do období adolescence a dospělosti. Není jen o vyučovací metodě, je především o porozumění a podpoře přirozeného lidského vývoje. A přirozenost není a nemůže být alternativou.
Montessori je pedagogika založená na přesvědčení, že děti jsou schopné vyvíjet se samy, a že dosáhnou svého skutečného potenciálu, když jim pomůžeme nalézt jejich vlastní cestu v prostředí, které je ušité na míru jejich potřebám v každé fázi jejich vývoje.  
Montessori pedagogika má více než stoletou tradici. První montessori škola byla otevřena v roce 1907. Je v současné době nejrozšířenější ucelenou metodou vzdělávání a výchovy dětí na světě. Jen v USA existuje přes 20 000 montessori mateřských, základních a středních škol. Metody montessori pedagogiky se ve světě uplatňují již i ve vzdělávání dospělých, nebo v sociální práci se seniory.
Přesto je u nás o montessori mnoho mýtů, které tuto metodu pedagogiky staví do šuplíku „alternativní“.

Jak to s montessori tedy je doopravdy?

Jméno nese Montessori pedagogika po první vysokoškolsky vzdělané italské lékařce Marii Montessori, která ve své praxi pozorovala děti. Experimentovala s podněty, které dětem nabízela. A přišla na to, že senzomotorické pomůcky zcela zásadním způsobem podporují rozvoj dětí.

Montessori je založeno na myšlence, že děti jsou schopny vlastního rozvoje a že mohou dosáhnout svého nejvyššího potenciálu, pokud jsou podporovány v prostředí, které je v každé fázi jejich vývoje přesně šito na míru jejich potřebám.
Děti mají různé potřeby v různých časových obdobích života. Montessori rozlišuje čtyři stádia života dítěte: 0 až 6 let, 6–12 let, 12–18 let, 18–24 let. Tyto jednotlivé fáze popsalo již mnoho psychologů, ale byla to právě Maria Montessori, která ukázala způsob, jak využít porozumění těmto fázím jako nástroj vzdělávání. Předefinovala vzdělávání na „podporu života“. Naznačila, že pokud podpoříme přirozený vývoj dětí, zajistíme tím nejlepší výsledky.
Nově definovala vzdělávání jako „pomoc pro život“. Pokud budeme podporovat přirozený vývoj dětí v každé fázi, optimalizujeme vývoj celé lidské bytosti.
Poukázala na to, že v životě každého dítěte je jedinečný čas, kdy je dítě nejvíce připraveno podniknout konkrétní krok ve vývoji. Pokud mají děti naplnit svůj individuální potenciál, je zcela nezbytné, aby dostaly příležitost uchopit tuto možnost v pravý okamžik.
Montessori výchovně vzdělávací proces je složen ze třech nejdůležitějších pilířů:

  • Připravený/vědomý dospělý
  • Připravené prostředí, které následuje přirozený vývoj dítěte
  • Respekt (k sobě, k dítěti, k druhým, k prostředí)

Děti mají přirozenou touhu se učit

Od chvíle, kdy se malé děti narodí, snaží se zorientovat a zkoumat věci ve svém okolí. Lační po zjišťování významu všeho, co zažívají, jsou poháněny k nezávislosti a chtějí nalézt způsob, jak se domluvit s lidmi kolem sebe. Používají ruce k manipulaci s věcmi, aby zjistily, k čemu jsou, musí se koncentrovat na úkol přímo před nimi a opakovat věci tak, aby se zdokonalily ve všem, co dělají. To je přirozené lidské chování, které si lidé s sebou nesou celý svůj život a které pomáhají malým dětem ve vývoji a adaptaci v jejich novém světě. Takto se Dr. Montessori dívala na dítě a změnila tím celý pohled na výchovu a vzdělávání.

„Tak jsme se přesvědčili, že vzdělávání není něco, co dělá učitel, ale že je to přirozený proces, který probíhá samovolně v každé bytosti. Jeho podstatou není naslouchání slovům, ale praktická zkušenost, kterou jedinec získává při aktivním působení na své okolí. Úkolem učitele tedy není mluvit, nýbrž promyslet a připravit takový sled motivačních prvků, které by děti vedl ke spontánnímu vstřebávání vědomostí a osvojování dovedností ve speciálním, pro ně připraveném prostředí.“ (M. Montessori, Absorbující mysl)

Zveme Vás na seznámení s montessori přístupem, které se bude konat ve dvou dnech 9. a 10. listopadu 2023 ve výukových prostorách Školy pro chůvy Domestica, Nádražní 110, Praha 5, od 13 do 17 hodin.

Michaela Willheimová

 

Jak uklízet a nezatěžovat záda

Můžeme si úklidem ničit zdraví?

Výběr hospodyně nebo paní na úklid

Adaptace dítěte v kolektivu aneb jak pomoci dítěti zvládnout dny bez maminky

Jak na úklid v domácnosti, aby nezatěžoval naše záda? Správná technika provedení běžného úklidu je důležitá!

Běžný úklid domácnosti může být pro jednoho hračka, ale pro druhého může znamenat namáhavou fyzickou práci, kterou nelze podceňovat. Správná technika provedení prací v domácnosti je velmi důležitá zejména v případě zdravotních problémů v oblasti zad, beder, horních a dolních končetin. Pokud nemáte možnost objednat si paní na úklid na pravidelný úklid vaší domácnosti, dáme vám pár tipů, jak si byt uklidit a zbytečně svoje záda nezatěžovat:

Při luxování:

Narovnejte se a vždy mějte jednu nohu nakročenou. Jedině tak Vás nebudou bolet záda.

Při mopování:

Narovnejte se a pracujte s mopem tak, že jednou rukou držíte pevnou násadu v úrovni pasu a druhou horní konec násady. Stírejte podlahu v „osmičkách“! Na mop netlačte!

Při žehlení:

Je důležité, abyste si nastavila správnou výšku žehlicího prkna. Mělo by být v takové výškové úrovni, abyste se k žehlicímu prknu neskláněla. Nezapomeňte ani na postavení těla. Jedna noha by měla být nakročená – v této poloze automaticky narovnáte záda.

A pokud vám zdraví úklid domácnosti neumožňuje nebo vás zkrátka doma uklízet nebaví, objednejte si profesionální hospodyni.

Je opravdu nutné při úklidu bytu používat dezinfekční přípravky? Můžeme si úklidem ničit zdraví?

Doufejme, že nejhorší vlnu epidemie máme za sebou. Možná jste si zvykli během posledních měsíců na všudypřítomnou desinfekci, ale je opravdu nutné používat při úklidu bytu tak často dezinfekční přípravky?

Možná máte pocit, že když nebudete denně svoji domácnost dezinfikovat v rámci pravidelného běžného úklidu, ohrozíte zdraví své i celé rodiny. Ale pozor – dezinfekce domácnosti by měla být pouze výjimečným doplňkem úklidu.
Pokud si pozorně prostudujete složení čisticích prostředků k odstranění plísní a bakterií, jsou to dost často chemikálie, které jsou toxické (například fenol nebo chlornan sodný) a  tak mohou v nevhodném spojení s jinými úklidovými prostředky reagovat a vytvářet zdraví škodlivé výpary!

Naše hospodyně používají dezinfekční prostředky pouze na dotykové plochy (např. kliky, vypínače atd.) a vždy na již předem vyčištěné plochy.

Chcete mít doma uklizeno, ale obáváte se do svého domova vpustit cizí osobu? Vybírejte pečlivě. Co by měla splňovat profesionální hospodyně se dozvíte v našem článku.

Práce hospodyně neznamená pouze fyzickou práci jako je běžný úklid bytu nebo domu, nakupování, vaření, žehlení a další, ale také obsahuje řadu prvků, které v sobě obsahují složku psychologickou.

Pracoviště hospodyně se zkrátka od ostatních pracovišť zásadně liší. V dílně, kanceláři, obchodě a jinde jsou všichni pracovníci, nadřízení i podřízení, vůči svému pracovišti ve stejném postavení. Mají k tomuto prostoru stejný vztah právě jen jako k pracovišti.  Hospodyně nebo paní na úklid chcete-li, pracuje v prostorách, které jsou pro majitele domovem. Vstupuje do intimního prostředí, a proto její chování musí být přizpůsobeno podmínkám, které takovýto intimní prostor vyžaduje. Domov je pro nás místem bezpečí, místem práce i odpočinku, místem, ve kterém žijeme se svými nejbližšími, místem, které je částí naší osobní identity.

Právě proto je vstup hospodyně do domácnosti citlivá záležitost. Klient samozřejmě chce, aby hospodyně v jeho domácnosti pracovala, zároveň však podvědomě vnímá její přítomnost jako cizorodý prvek a někdy se to může nechtěně projevit např. v určité podrážděné reakci nebo snaze přece jen před hospodyní uchránit určitá soukromá místa.

Profesionální hospodyně si musí být této zvláštnosti svého povolání vědoma a její chování proto musí být citlivé, nevtíravé, nevnucující. Nesmí svou vlastní osobností ovládnout prostor a vnucovat svůj pohled, své názory, své postupy. Naopak musí vnímavě sledovat, co vlastník domácnosti preferuje, jaký způsob práce je mu příjemný, jak má např. uloženy věci a toto vše respektovat. Hospodyně tak pečuje o domov klienta nikoliv o domov svůj.

Adaptace dítěte v kolektivu aneb jak pomoci dítěti zvládnout dny bez maminky

Následující článek sepsala chůva z pražské dětské skupiny Cherrytree, která přišla na naši oblíbenou přednášku s názvem Adaptace dítěte v kolektivu aneb jak pomoci dítěti zvládnout dny bez maminky. Návod jak pomoci dítěti zvládnout první dny bez maminky je zde pro každého rodiče, ale i pro chůvy, které tuto přednášku nemohly navštívit. Děkujeme za sdílení a přejeme příjemné čtení.
Ne nadarmo se říká, že začátky jsou těžké. Není tomu jinak ani v případě nástupu Vašeho dítěte do dětské skupiny. Nové prostředí plné neznámých lidí může způsobit stres nejen dětem ale i jejich rodičům. Děti v období adaptace trápí pocity bezmoci, strachu ze samoty a opuštění, nechuť k jídlu nevyjímaje. Rodiče se necítí o nic lépe. Mají o své děti obavy, mnohdy se dostaví výčitky a nedůvěra v prostředí i v sebe sama. Doba úspěšného zadaptování je, stejně jako člověk samotný, individuální. Může trvat několik dní nebo i několik týdnů. V následujících řádcích se dočtete, jak můžete Vy jako rodiče Vašim ratolestem toto období usnadnit.

Před nástupem

Mějte na paměti, že z Vás Vaše dítě dokáže vycítit jakoukoliv emoci. Pokud si budete nejistí nebo si vyčítat, že jste se rozhodli pro dětskou skupinu, místo abyste s ním byli doma, můžete nevědomky posílit jeho negativní reakci. Zkuste se psychicky připravit na to, že bude zpočátku plakat. Je to zcela normální a přirozená součást adaptace. Několik týdnů před nástupem do skupinky nechejte Vaše dítě hlídat příbuznými, aby si postupně zvykalo na Vaši nepřítomnost. Zakomponujte do večerních pohádek příběhy o školce. Vyprávějte, jak si zde všechny děti spolu hrají, bez rodičů. Vysvětlete mu, že v brzké době začne navštěvovat podobnou skupinu a seznamte ho s aktivitami, kterých se zde bude účastnit. Zmiňte i konkrétní činnosti, které má Vaše dítě rádo jako například hraní si s autíčky, houpání se na houpačce či zpívání oblíbených písniček a nezapomeňte o těchto oblíbených činnostech posléze říct i jeho chůvě. V neposlední řadě je také dobré zvážit konkrétní období nástupu do skupiny. Přestěhování se do nového města či narození sourozence a další velké změny mohou období adaptace znesnadnit a prodloužit.

Během adaptace

Naplánujte si ráno tak, abyste vše stíhali. Ranní stres rozhodně nepřispívá k pozitivní náladě, kterou byste měli před cestou do skupiny mít. Doma určitě nezapomeňte oblíbenou hračku, která bude Vašemu dítěti v novém prostředí poskytovat pocit bezpečí. Při loučení buďte obzvláště silní. Loučení probíhá vždy v šatně a nikdy by se nemělo zbytečně srdceryvně protahovat. Stále myslete na to, že počáteční fáze je přirozeně doprovázená pláčem. Pokud si Vaše dítě pláčem vynutí odchod domu, období adaptace bude s největší pravděpodobností opět prodlouženo. Řekněte mu, v kolik si ho daný den vyzvednete a stanovený čas dodržte. Jestliže si pro něj přijdete místo před obědem odpoledne, můžete tím narušit jeho důvěru. Pro děti mladší 4 let existuje tzv. časová osa s obrázky, na které lze krásně vysvětlit jednotlivé denní aktivity. Takto staré děti ještě nechápou koncept a posloupnost času, přemýšlí pouze symbolicky, a díky obrázkům tak snadněji pochopí kdy, přesněji řečeno po jaké konkrétní činnosti, si je rodiče vyzvednou. Jak již bylo zmíněno výše, nechuť k jídlu je přirozenou reakcí na změnu, neměli byste tedy doma podceňovat přípravu odpolední svačiny či večeře. Stejně tak byste měli po příchodu zvolit spíše klidový režim vzhledem k možné únavě dítěte. Následně je nutno podotknout, že jakákoliv delší pauza jako například nemoc či prázdniny může odstartovat proces adaptace nanovo. Avšak nezoufejte. V tomto případě děti většinou brečí pouze při odchodu jejich rodičů a po zavření dveří již kráčí radostně ke své oblíbené hračce či kamarádovi. Poslední rada na závěr: buďte trpěliví a hlavu vzhůru! Ať už je toto období sebevíc náročné, Vaše dítě ho rozhodně zvládne a dřív nebo později se ve skupině začne cítit jako doma.

Zuzana Bohuslavická